Zpátky do minulosti – sukně „Zakladatelka“

Jak to vlastně začalo? Jak vlastně vypadala a z čeho byla? Ona „Sukně Zakladatelka“…

Tak klasika že… Nejdříve jsem malovala šátky barvami a konturou. No jo, jenže malé šátky mě přestaly po nějaké době uspokojovat (nebo spíš bavit), měla jsem prosttě málo prostoru se barevně „vyřádit“.

Možná se vám to taky stává… Po nějaké době už vás tolik nebaví to, co zrovna děláte.

Takže po těchto klasických malých a menších šátcích přišly obří hedvábné šály (pak už i menší). Tady jsem mohla pustit uzdu své barevné fantazii a citu a kombinovat barvy, jak se mi zachtělo. No samozřejmě, i tady to mělo a má svůj vývoj. Když ted vidím, co bylo na začátku….no nebudu to radši komentovat, ale každý nějak začínal žejo…

No a jak jsem se tak ovívala tím hedvábím a kochala se barvami, něco mě napadlo… Múza už chudák za okny celá zkřehlá 😀

Co když zkusím z toho barveného hedvábí ušít sukni…?? Ha! Přece to musí být fantastický zážitek…cítit, jak hedvábí šustí při chůzi. Jak něžně vlaje kolem bosých nohou. O pocitu hebkosti ani nemluvě….♥

Rozhodnutí padlo.

Ušila jsem svou první hedvábnou sukni a dala jí název JAKO RŮŽE. V pase měla tunýlky pro gumu. Ten materiál tehdy nic moc, přiznávám… (tedy spíš nic než moc).

Bylo to klasické šátkové Ponge (Bože, odpusť mi!). Celkem dost řídké hedvábí (tímto se majitelce mé první sukně hluboce omlouvám, udělala jsem to nejlíp, jak jsem tehdy uměla).

Mimochodem, dnes už ho nepoužívám ani na šátky a šály. Postupně jsem přešla na kvalitnější druhy hedvábí.

A když pátrám v paměti, myslím, že byla dokonce bez spodničky, takže určitě i hrozně průsvitná…ach jo.

Prodala se tehdy docela rychle asi za necelých 1.400 kč, psal se rok 2010.

Měla fáákt úspěch… Dokonce jsem ji vyvětrala na pidi vesnické „módní přehlídce“ na zámku ve Slezských Rudolticích (téměř nejsevernější sever Moravy). Předváděly se i ručně vyráběné šperky a tašky a já tam měla několik svých hedvábných výrobků (rozuměj šátků), včetně této prvotiny…

A teď nejdřív trochu oficiální a formální zvěčnění…

Na fotech předvádí moje nejstarší dcera Klára. Omluvte sníženou kvalitu fotek, tehdy jsem měla ještě blbý foťák, o mobilu ani nemluvě 🙂
 

Jooo a i tahle sukně byla jedna z prvních, možná hned druhá… Balônová i s šátkem (kolem pasu)

No, tehdy jsem vlastně šila a pomalovávala i tašky… 🙂

A co se dělo v zákulisí…?

neumělé fotografické pokusy…

No tohle? Kdo to fotil? 😀

A to je dneska vše, milé ženy… Snad vás procházka po provizorním mole a kuk do mé „hedvábné historie“ aspoň trochu bavila. A když ne, taky se svět nezboří. Já budu stejně barvit sukně a šátky dál 😀

Mějte se krásně hedvábně… ♥